Berlínské hlavní nádraží mě přijalo s rozbitými
nahoru jezdícími eskalátory. Dolů jezdily normálně a nechce se mi věřit, že by
to Němci neuměli přehodit. Naštěstí mě uprostřed mé f*ckuallní fáze přerušil mladík,
jestli prý nechci ten půltunový kufr pomoci vynést. Řekla jsem, to by od tebe
bylo sehr lieb. Chlapci se sice v půlce schodů začala pnout žilka
uprostřed čela, ale tuhle lehkou krizi přestál.
Na nástupišti S-Bahnů jsem si
stoupl k lístkomatu a pokoušela se koupit lístek jako nic a zrovna se
vrátila s dlouhé zahraniční cesty na druhé straně světa. Sehnula jsem se a
hrabala po tom lístku, ale nic. Pán za mnou začal tomu automatu nahlas nadávat
a mě litovat. Když jsem zjistila, že jsem hrabala blbě a ten lístek tam je, pán
se usmál stylem „aha“ a poradil mi, abych nezapomněla lístek cvaknout, jinak
prej neplatí. Tahle veřejná demonstrace mojí neschopnosti mě neskutečně
vytočila, ale my holky z vesnice snad poděkujem, i když nás fackujou.
Přijel S-Bahn, natlačím kufr, pokouším se držet stabilitu, dveře se zavírají,
koukám po tom zařízení na cvakání. N-i-k-d-e-n-i-c. Tím se dostáváme k pointě, procvakávačky stojí na nástupišti a pako není ten pán, ale já.
Z posledních
sil jsem s kamarádkou, která mě vyzvedla na Schönhauser Allee, vynesla
kufr do bytu další kamarádky, která mi,
zaplaťpánbůhzatodosmrtismrťoucíjíbuduvděčná, poskytla azyl, než mě pustí na
kolej (Allee der Kosmonauten, špůruju peprné články). Překonala jsem problém s akumulačkama,
nezmrzla, zamilovala se do obilninovýho kafe a Schoko Chaie, a procházela na
internetu velikonoční recepty na internetu, protože Němci jsou posedlí Velikonocema
a já jsem si taky přece dala plán uvařit/upéct vám tu nějaký německý špeciality.
Vypadá to na typický německý Osterbrot, který má shodou náhod naprosto stejný
recept a vzhled jako náš mazanec. Cha.
Highlighty minulých dnů křížem krážem (v pro mozek příjemné a
nenamáhavé délce):
- Při první procházce jsem narazila na kamarádku (ze Španělska), s níž jsem byla ve skupině na kurzu (Lipsko). Když je ten svět tak malej, přála jsem si pak náhodou narazit do Tilla Lindemana, ale neklaplo to. Snad příště.
- Dva lidi se mě zeptali na cestu. A dvakrát jsem byla schopná jim poradit. Líbí se mi totiž font, kterým píšou ostré s (Straße) na cedulkách, a tak po nich furt koukám. J
Kvíz k dnešní fotce. Autor:
a) Chtěl
vyjádřit své rozčarování nad dnešní společností, která stále častěji dává lásce
červenou.
b) Rád
jezdí na kole a srdíčka jsou prostě od přírody červený.
c) To
zkusil udělat i v Praze a už sedí.
Příště se mimo jiné dočtete:
O německý posedlosti Velikonocema a jak tahle
poselost vypadá v praxi.
