Kulturšoking

Ne že bych na to byla zrovna hrdá, ale do Německa jsem odjela s pocitem, že mě tu nic nepřekvapí. Koneckonců jsem s Němci, německým stylem života a jejich osobním přístupem měla už trochu až až zkušeností.  Veřejnou demonstraci své neschopnosti koupit a aktivovat lístek MHD do tohoto seznamu nebudu počítat, protože je to taková Wednesday Adams uprostřed křiklavě barevnýho, někdy až hrozivýho pole chaoticky vystřelujících paintballovejch kuliček.

Na Erasmu člověk čelí spoustě relativně osobních situací, kdy se musí vyrovnat s člověkem, který to má nastavený prostě jinak. Když kamarádka, kterou jsem poznala na imatrikulaci, navrhla, abychom se zúčastnily interkulturního tréninku v rámci orientačního týdne, představovala jsem si, že tam budu obklopená zoufalýma studentama z kulturně naprosto odlišného prostředí (Betazed, Romulus a tak ) a že když nic jinýho, aspoň se seznámím s jinými lidmi a insider-tipy na Humboldtovce.

Přišlo nás cca 15. Z toho dvanáct z EU, jedna holka z Turecka a dva Jihoameričani. Geografickej rozptyl jak blázen, co? Moje očekávání ale celý den roztrhal na velikost čajových lístků od Jemči. Když jsem například zmínila, že u nás studenty z Erasmu vnímám(e) spíš jako partu alkoholiků neustále oddalující kocovinu konstantním upíjením (kromě pár výjimek, oc), z nichž vážně hodně málo přijelo s nějakým studijním záměrem, připadala jsem si, jako by mi uprostřed čela vyrašilo ještě jedno oko. Naštěstí se mě zastala slečna z Bulharska, čímž jsme očividně stvrdily fakt, že železná opona zmizela leda tak z mapy. Samozřejmě jsem to teď strašlivě zgeneralizovala a zapomněla do východního bloku šoupnout všechny jižanský státy :-P.

Abych ale trochu rozšířila pole těch kulturkvapení, zaujalo mě například, jak spousta jiných kultur přistupuje k vyjadřování zpětné vazby. Hráli jsme pár her, mimo jiný na bázi KPS (Kultur, Person, Situation, asi na to budete potřebovat slovník J) modelu a ukázalo se, že v Německu, Nizozemsku a Dánsku je naprosto normální vpálit do obličeje i ty nejtemnější připomínky, zatímco ve Francii se spíš kladou otázky a kritizuje profesor a Bulharsko pro změnu nekritizuje vůbec, protože to vyjadřuje neúctu k provedené. Můj dojem z českého univerzitního vyjadřování kritiky je, že se mocí mermo snažíme převzít ten pro některé státy přirozený model a někteří vyučující ho dovádí do absurdity tím, že po nás chtějí umět vyjádřit kritiku i tam, kde je úplně zbytečná. To je ale jenom můj osobní dojem a míchám všechny tři roviny dohromady.

Určitě ale všechny zajímá

Proč mám v pokoji závěs s obřími oky

Ovce uprostřed ničeho. To nebylo ani na Hvězdě.

Teď se dostáváme k hlavní fotce dnešního blogu. Bydlím na koleji ležící v ulici připomínající dávnou slávu kosmonautů obyvatel Varšavského paktu (pže západoněmecky se to řekne astronaut). Na jejich počest tu byla postavena obří továrna a tisíce paneláků typu Jižák. Na druhou stranu se nám ale před kolejí pasou ovce tří barev. Nastalý jev bychom tedy mohli nazvat kulturním paradoxem per se (J) podporující výskyt zvláštních, mnohdy až absurdních situací. Například, zdejší Hausmeister chodí pravidelně kontrolovat, jestli máte uklizeno v kuchyni a koupelně (pokoje tu jsou postaveny na bázi klasických bytů). Kdo by tomu chtěl říkat voyeurství, nechť si počká na následujících pár vět.

V pokoji nebyly záclony, ale protější dům je vzdálen cca 500 m, takže jsem necítila potřebu je kupovat. Večer jsem se převlíkala do pohodlnějšího, když jsem si najednou všimla podivného stínu za oknem. Trochu jsem zaostřila a všimla si, že to není stín, ale ruka držící foťák, fotící si můj zadek nebo co já vim. V první chvíli jsem málem dostala infarkt, za půl vteřiny jsem si natáhla kalhoty a běžela mobilizovat moji spolubydlu, protože jsem měla v plánu do toho vedlejšího bytu vletět a ukázat dotyčnému, co mě Marcela naučila na kickboxu (role spolubydlící spočívala v zavolání záchranky). Nicméně ten zbabělec neotevřel. S Tejou jsme tedy zabarikádovaly okno ručníky, županem, taškou a tričkem (velmi nápadité) a já skoro nemohla usnout, neb jsem pořád byla připravena k boji. Druhý den jsme skočily do Ikey a za deset ojro tam měly tyhle nádherné, decentní záclonky. Prý jsou bavlněný, ale třeba tam mám i kousek koňské oháňky, kdo ví :-).

Příští víkend mám kromě učení se na zkoušku v plánu i pečení preclíků, takže zábava jistě bude :-).

Všem přeji krásný den! 

P.s.: Zkusila jsem podle receptu Kluků v akci uvařit Dhal. Byl dobrý, ale neměla jsem v kuchyni zázvor a bobkovej list, takže chuť nebyla úplná. Příště (anebo aspoň za rok) to už ale bude jako od Dhaby! :)