
Vítejte u seriálu BerlinFůd
J Na tuhle rubriku jsem
se při zakládání blogu těšila ze všeho nejvíc (a možná to byl i jedinej důvod).
Meze si v tomto případě nekladu vůbec žádné. Řekla bych, že jsem v téhle
oblasti trochu šáhlá, nejradši bych jedla furt (a pak to furt vyběhávala na
Hvězdě). Vyrůstala jsem na babiččině vepřoknedlozelu (knedlíky zásadně
bramborový), svíčkový, smaženejch chlebech pěkně s cibulkou a hořčicí a máminých
variacích na všechno možný (je schopná uvařit všechno a vždycky to je dobrý a
nepíšu to jenom proto, že vim, že čte tenhle blog, ale protože to tak fakt je
:D). Za gurmána mě považovat nemusíte, koneckonců zde mluvíme o někom, komu
chutnají i ovesný otruby s mlíkem. Nicméně jídlo je věc skvělá a já bych
se s vámi ráda podělila o své zážitky s jídlem v Berlíně.
Hnedka zkraje se musím přiznat,
že mi občas fakt chutnalo i v Arnoštovi (Menza FSV za Národním divadlem) a
chutnaly mi i mnohé prasárny ze školních jídelen v Rakovníku (ačkoli nemám
na Kamila Březinu, který tam jednou – a doufám, že si na to vzpomínají i
ostatní – vyfasoval tušímže ovocné knedlíky v lavoru, aby toho měl dost). Na
druhou stranu bych nikomu nedoporučovala dát mi na talíř dršťkovou polívku nebo
něco v aspiku. Fuj. K hodnocení jídla ale budu přistupovat co nejkritičtěji,
aby to mohli brát jako relevantní i ti, kdo se mnohdy ofrňujou!